Jak je řešeno grafické zobrazení v linuxu a jaké možnosti jako uživatelé máme

Linux je svým přístupem dítětem unixu. V době zrodu linuxu se v unixu (a potažmo i v linuxu) pracovalo jen v příkazovém řádku. Systém byl stále robustnější, a když technika umožnila využívat grafických možností, přidal se do systému grafický server.

Grafický server je služba, která pracuje nad jádrem linuxu a na tzv. grafické konzoli umožňuje grafické zobrazení dat, tak jak to známe z dnešní doby. Pravdou ale je, že systém jako takový není na grafickém prostředí nijak závislý, může pracovat i bez něj, grafické prostředí lze v běžícím systému vypnout i zapnout.

Nad grafickým systémem (dnes je obvykle používán server xorg, nazývaný také X11) běží nějaký správce oken. Typicky KDE, Gnome, Xfce4, Enlightenment a řada dalších. Každý z těchto správců oken využívá grafický server, ale obrazová data prezentuje po svém, ovládání pracovní plochy má ve své režii. Takže správce oken rozhoduje o tom, jaké klávesy vyvolají minimalizaci okna, jestli plocha umožní práci s ikonami, kolik pracovních ploch můžete mít k dispozici, jak bude vypadat menu atd.

Zvláštností jsou některá nová 3D prostředí. Například v Mandriva Linuxu defaultní správce 3D prostředí XGL se spouští jako součást systému X serveru a své služby nabízí všem okenním správcům.

To znamená, že 3D zobrazení můžete využívat ve správcích oken jako jsou KDE, GNOME… atd., kdežto alternativní Compiz obdobně jako Beryl jsou alternativou k okenním spravcům jako jsou KDE nebo Gnome, tedy nahrazují je. Pod tím vším ale stále tepe grafický server xorg X11.

Při instalaci Mandriva linuxu z DVD defaultně zajišťuje správce oken KDE. Pokud si před instalací chcete vyzkoušet jiné možnosti stáhněte si live CD Mandriva One s prostředím, kterému dáváte přednost.

KDE je rozsáhlý, komplexní a ve značné míře automatizovaný systém, který má ve své režii dokonce i správu zvuku, připojování médií za běhu a spoustu dalších vychytávek. Více služeb ovšem znamená větší režii (větší zatížení procesoru a vyšší nároky na pamět ať již operační - RAM - nebo diskovou). Ve verzi 4 pak KDE zajišťuje i 3D zobrazování plochy, tedy získal vlastní sadu 3D efektů a je nadále neslučitelný s 3D podporou správců oken, jako je zmíněné XGL. Podobně i Xfce má svého kompozitního správce a některá další prostředí také.

Gnome další ,velmi komfortní prostředí, využívající služeb knihoven GTK+. Dává uživateli intuitivní ovládání a bohatou softwarovou výbavu, inspirovanou prostředím MacOS

Xfce odlehčené destopové prostředí, stejně jako Gnome vycházející z GTK+. Myš v logu má symbolizovat „malost“ a „rychlost.Je vhodné pro počítače se slabší HW konfigurací.

Na slabších strojích je vždy lepší využít možnosti nainstalovat si a využívat některé jednodušší správce oken (Xfce4, LXDE, IceWM, WindowMaker, FVWM, Blackbox a další), protože právě grafické prostředí zatěžuje HW nejvíce. Daní za rychlost je někdy menší komfort, méně automatických funkcí a trochu nezvyklé ovládání (ve srovnání s KDE nebo Gnome). Obvykle jsou tato prostředí silně návyková, mají skvěle vychytané detaily v ovládání a pokud si na ně zvyknete, možná nebudete chtít měnit.

Pokud máte modernější stroj, asi se budete chtít potěšit 3D prostředím. Nastavuje se pomocí nástroje drak3D, je také dostupný z Ovládacího centra Mandriva Linuxu, v sekci Nastavení hardware. Takzvaný akcelerovaný desktop umí využívat výpočetní síly grafického procesoru, takže dodatečné grafické fičury by neměly nijak výrazně zatěžovat procesor.

Pro ujasnění chci zdůraznit, že 3D prostředí nijak nesouvistí s funkčností 3d programů. Schopnost grafického systému spouštět 3d aplikace (typicky hry) funguje (umožňuje-li to grafická karta a ovladač) i bez běžícího 3D prostředí (metisse ap.). Pro běh 3D aplikací se využívá systém OpenGL, což je určitá obdoba Direct3D ve Windows.

1. Ve správci balíčků v Ovládacím centru (lze spustit i přímo příkazem drakrpm) si nad levým sloupcem vyberte v roletce Volby Mandriva Linuxu a rozbalte seznam Grafické prostředí. Můžete vybírat. Vybrané grafické prostředí se do systému nainstaluje.

2. Po instalaci se odhlaste z aktuálního grafického prostředí a na přihlašovací obrazovce si zvolte, jaké prostředí chcete spustit. Pak zadejte přihlašovací údaje a jste tam.

Některá grafická prostředí si nainstalují i vlastní display manager (úmyslně to píšu anglicky, aby se to nepletlo se správcem oken). V případě KDE je to kdm, v případě Gnome je to gdm atp. O co jde? Jde v podstatě o grafického správce přihlašovacího dialogu. Pokud vám například vyhovuje defaultní přihlašovací dialog a menu (bude to nejspíš kdm), následně nainstalujete Gnome, zjistíte, že se přihlašovací obrazovka změnila a nevyhovuje vám. Spustilo se totiž gdm. Přihlásíte se tedy do systému a v programu Konzole (menu Nástroje) jako správce (root) spustíte utilitu drakedm. Tam můžete vybrat jiného správce přihlašovacího dialogu (z dosud nainstalovaných).

Informace o drakedm

Informace o drak3d

Základy práce v příkazovém řádku