Jádro (kernel) je základní balík softwaru, který má za úkol vytvořit jednotné, spolehlivé a bezpečné prostředí pro běžící aplikace. Za tím účelem se jádro stará o veškerý hardware, který máte v počítači a pro software zpřístupňuje jeho možnosti pomocí standardních softwarových rozhraní (ovladačů) důsledným uplatňováním filozofie „vše je soubor“. Spravuje operační paměť, její přidělování jednotlivým aplikacím, oddělování paměťového prostoru jednotlivých aplikací, služeb (vše je proces), přidělování procesorového času jednotlivým procesům a mnoho dalšího.

Jádro pro linux vyvíjela původně komunita okolo Linuse Torwalda, který napsal první linuxový kernel v rámci své diplomové práce. V současnosti k vývoji stále větší měrou přispívají velké IT společnosti, ať ze světa linuxu (Red Hat aj.), nebo IT byznysu (IBM a další).

Kernel je tzv. monolitický kernel (podobně jako Windows). To znamená, že součástí jádra jsou i veškeré ovldače (běží v kernel space). Naproti tomu grafické rozhraní je chápáno jako samostatný program, který není součástí jádra (běží v user space). U Windows je grafické rozhraní součástí jádra. Například u BSD systémů a některých Unixů ovladače v kernel space nejsou - systémy jsou pak mimořádně odolné i vůči hardwarovým problémům.

Jádra jsou v současnosti číslována pravidlem A.B.C:

verze: 2.4.26 verze 2.6.31

První dvě čísla (A.B, resp. 2.4 nebo 2.6) označují tzv. vývojovou řadu neboli větev (2.0.x, 2.5.x, 2.6.x). Řady se sudým druhým číslem jsou stabilní, ostatní jsou nestabilní - tím je míněno, že jsou ve vývoji. Nestabilní řady přecházejí ve stabilní, které se nadále vyvíjí paralelně. Například řada 2.3 přešla v 2.4, řada 2.5 přešla v 2.6 (ale 2.4 se stále vyvíjí). Čtvrté číslo se začalo používat s příchodem jádra 2.6, znamená rc verzi - o kolikáté vydání dané verze jde.

Takže v době verze 2.2 existovala vývojová větev 2.3, která se nedoporučovala pro ostré použití. Posléze vývoj dospěl do stavu, kdy ji bylo možné používat, takže se přeměnila na verzi 2.4 a byly zahájeny větvi na 2.5.

Jádro, které lze získat na stránkách kernel.org je označováno jako „vanilla“. Jde o tzv. čisté jádro.

V distribucích linuxu (Red Hat, Mandriva Linux, Suse a další) se využívají tzv. distribuční jádra. Distributoři a vývojáři distribucí jádro upravují své distribuci „na míru“. Odstraňují nepotřebné součásti (např. ovladače hardwaru, který se na platformě i386 nepoužívá) a přidávají vlastnosti a ovladače, které nejsou součástí vanilly. Může jít o nejrůznější systémy zvyšující zabezpečení operačního systému a další nástroje. Pokud si nainstalujete vanilla kernel, pravděpodobně si svou distribuci nespustíte.

Z uživatelského hlediska je podstatný způsob, jakým jádro spravuje hardware. Ovladače konkrétního hardware mohou být nedílnou součástí jádra (např ovladače pevného disku), pokud se musí používat a načítat opravdu vždy. Tyto ovladače se načítají do operační paměti při startu systému.

Velmi často jsou však ovladače zkompilovány ve formě modulu. V takovém případě se nenačítá při startu systému, ale až v případě potřeby a načíst ho lze i ručním příkazem (modprobe). Tak lze přidat do systému ovladač, který je zapotřebí například pro nově přidaný hardware.

Jak si zkompilovat ovladač ze zdrojového kódu a jak ho přidat do systému se rozebírá v článku kernel_upravy