• je pseudo souborový systém informací o procesech
• je virtuální souborový systém, obsahuje soubory odrážející stav operačního systému. Většina souborů je jen pro čtení, některé soubory - typicky v adresáři “/proc/sys“ - lze zapisovat - tak lze měnit charakteristiky a limity OS (např. max. počet otevřených souborů systému zápisem nové číselné hodnoty do “/proc/sys/fs/file-max“, pro router povolit forwarding IP paketů napříč strojem zápisem jedničky do “/proc/sys/net/ipv4/ip_forward“ apod.) (Definice převzata z wiki )
  
  

Souborový systém proc je pseudo souborový systém, který je používán jako interface k datovým strukturám jádra. Obvykle se připojuje do /proc. Většina jeho obsahu je pouze ke čtení, ale některé soubory umožňují změnit proměnné jadra.

Následující shrnutí rychle provede hierarchií /proc.

• jsou podadresáře, jejichž jméno je shodné s PID příslušného procesu. Použijete-li například příkaz ps, zobrazí se seznam PID procesů a názvů programů, které je tvoří. Stejné číslo najdete jako podadresář v adresáři /proc.

Pro každý běžící proces existuje číselný podadresář pojmenovaný podle ID procesu. Každý podadresář obsahuje následující pseudosoubory a adresáře.

Obsahuje informaci o ELF interpretu, která byla procesu při spuštění předána. Její formát je jedno unsigned long ID a jedna unsigned long hodnota pro každou položku. Poslední položka obsahuje dvě nuly.

Obsahuje celou příkazovou řádku procesu, pokud nebyl celý proces odswapován nebo pokud je zombie. V těchto případech tento soubort neobsahuje nic, tj. čtení tohoto souboru vrátí 0 znaků. Argumenty příkazové řádky se v tomto souboru objevují jako sada řetězců oddělených pomocí null, která je ukončena dalším bajtem null po posledním řetězci.

Toto je symbolický odkaz na aktuální pracovní adresář (current working directory) procesu. Např. pro zjištění aktuálního pracovního adresáře procesu 20 lze provést:
cd /proc/20/cwd; /bin/pwd
Prosím všimněte si, že příkaz pwd je často zabudovaným příkazem shellu a nemusí fungovat správně. V bashi lze použít pwd -P. V případě vícevláknového procesu, jehož hlavní vlákno již skončilo (obvykle voláním pthread_exit(3)), již nebude obsah tohoto symbolického odkazu dostupný.

Tento soubor obsahuje proměnné prostředí procesu. Jednotlivé údaje jsou odděleny znakem null ('\0') a znaky null mohou být i na konci. Takže pro vytištění proměnných prostředí procesu 1 se provede:
(cat /proc/1/environ; echo) | tr „\000“ „\n“
(K čemu je to užitečné popisuje lilo(8).)

V Linuxu 2.2 a novějším je tento soubor symbolickým odkazem, který obsahuje skutečnou cestu ke spuštěnému příkazu. Tento symbolický odkaz lze normálně dereferencovat; při pokusu jej otevřít je otevřen spustitelný soubor, na který odkazuje. Je dokonce možné napsat /proc/[číslo]/exe a spustit tak další kopii stejného spustitelného souboru, který je již spuštěn procesem [číslo].
V p řípadě vícevláknového procesu, jehož hlavní vlákno již skončilo (obvykle voláním pthread_exit(3)), již nebude obsah tohoto symbolického odkazu dostupný.

V Linuxu do verze 2.0 včetně byl soubor /proc/[number]/exe ukazatelem na spuštěný program a vypadaj jako symbolický odkaz.
Volání readlink(2) na tento soubor v Linuxu 2.0 vracelo řetězec ve tvaru:
[zařízení]:inoda
Nap říklad [0301]:1502 znamená inoda 1502 v zařízení s major číšlem 03 (IDE, MFM, a jiné disky) a minor číslem 01 (první oddíl prvního disku).
K nalezení souboru lze použít příkaz find(1) s volbou -inum.

Toto je podadresář, který obsahuje pro každý soubor, který proces otevřel, jednu položku, pojmenovanou po jeho deskriptoru souboru, který je zároveň symbolickým odkazem na onen soubor. Tudíž 0 odpovídá standardnímu vstupu, 1 standardnímu výstupu, 2 standardnímu chybovému výstupu atd.
V případě vícevláknového procesu, jehož hlavní vlákno již skončilo (obvykle voláním pthread_exit(3)), již nebude obsah tohoto adresáře dostupný.
Programy, které vyžadují jméno souboru, ale nedokáží pracovat se standardním vstupem anebo ty, které zapisují do souboru, ale výstup neposílají na standardní výstup tak mohou být efektivně ošáleny, za předpokladu, že -i je přepínač ozna čující vstupní soubor a -o je přepínač označující výstupní soubor:
foobar -i /proc/self/fd/0 -o /proc/self/fd/1 …
a máte funkční filtr.
/proc/self/fd/N je v některých UNIXových a UNIX-like systémech zhruba to samé jako /dev/fd/N. Většina Linuxových MAKEDEV skriptů ve skutečnosti vytváří /dev/fd jako symbolický odkaz na /proc/self/fd.

Soubor obsahující aktuálně namapované oblasti paměti a jejich přístupová práva. Jeho formát je:

kde adresa je obsazený adresový prostor v procesu, práva jsou sada práv:

kde ofset znamená ofset v souboru/kdekoliv, dev je zařízení (major:minor) a inoda je inoda v tomto zařízení. 0 znamená, že s oblastí paměti není asociován žádná inoda, což je třeba v případě bss.

V Linuxu 2.0 žádné pole pro cestu neexistuje.

tento soubor může být použit pro přístup je stránkám paměti procesu pomocí open(2), read(2), a lseek(2).

Unix a Linux podporují ideu vlastního kořenového adresáře souborového systému pro každý proces, nastaveného systémovým voláním chroot(2). Tento soubor je symbolickým odkazem na kořenový adresář procesu a chová se stejně jako exe, fd/*, atd. V případě vícevláknového procesu, jehož hlavní vlákno již skončilo (obvykle voláním pthread_exit(3)), již nebude obsah tohoto symbolického odkazu dostupný.

Tento soubor obsahuje spotřebu paměti pro každé namapování procesu. Pro každé namapování jsou přítomny následující řádky:

08048000-080bc000 r-xp 00000000 03:02 13130 /bin/bash
Size: 464 kB
Rss: 424 kB
Shared_Clean: 424 kB
Shared_Dirty: 0 kB
Private_Clean: 0 kB
Private_Dirty: 0 kB

První řádek ukazuje stejnou informaci jako je uvedená v namapování v /proc/[number]/maps.
Zbývající řádky ukazují velikost tohoto namapování, velikost namapování, které je aktuálně rezidentní v RAM, počet clean a dirty sdílených stránek v namapování a počet clean a dirty privátních stránek v namapování.
Tento soubor je přítomen pouze pokud je zapnuta konfigurační volba jádra CONFIG_MMU.

Stavová informace o procesu. Používá ji ps(1). Je definována v /usr/src/linux/fs/proc/array.c.
Její položky, v pořadí a formátu určeném ve scanf(3) jsou:

pid %d ID procesu.
comm %s Jméno spuštěného souboru, v závorkách. Je viditelné i pokud je spuštěný soubor odswapován.
state %c Jeden ze znaků „RSDZTW“, kde R znamená běžící (running), S je přerušitelně spící (sleeping), D znamená čekající v nepřerušitelném diskovém spánku, Z je zombie, T znamená trasovaný (traced) nebo zastavený (signálem) a W znamená swapovaný (paging).
ppid %d ID rodičovského procesu.
pgrp %dID skupiny procesu daného procesu.
session %d Session ID procesu.
tty_nr %d tty, kterou proces používá.
tpgid %d ID skupiny procesu daného procesu, který momentálně vlastní tty, ke které je proces připojen.
flags %lu Slovo obsahující příznaky jádra (flags) procesu. Významy jednotlivých bitů jsou uvedeny v definicích PF_* v <linux/sched.h>. Podrobnosti závisí na verzi jádra.
minflt %lu Počet méně závažných chyb, kterých se proces dopustil, a které si nevyžádaly načtení stránky paměti z disku.
cminflt %lu Počet méně závažných chyb, které provedli potomci procesu, na které proces čekal.
majflt %lu Počet závažných chyb, kterých se proces dopustil, a které si vyžádaly načtení stránky paměti z disku.
cmajflt %lu Počet závažných chyb, které provedli potomci procesu, na které proces čekal.
utime %lu Počet jiffies, které tento proces strávil v uživatelském módu.
stime %lu Počet jiffies, které tento proces strávil v jaderném módu.
cutime %ld Počet jiffies, které potomci tohoto procesu, na které proces čekal, strávili v uživatelském módu. (Viz též times(2).)
cstime %ld Počet jiffies, které potomci tohoto procesu, na které proces čekal, strávili v jaderném módu.
priority %ld Standardní hodnota nice, plus patnáct. Tato hodnota není v jádře nikdy záporná.
nice %ld Hodnota nice se pohybuje mezi 19 (nejhodnější) až -19 (bezohledný vůči ostatním).
0 %ld Tato hodnota je pevně daná jako 0 a zastupuje odstraněnou položku.
itrealvalue %ld Čas v jednotkách jiffies před odesláním dalšího SIGALRM procesu, na základě intervalového časovače.
starttime %lu Čas v jednotkách jiffies kdy byl proces po spuštění systému spuštěn.
vsize %lu Velikost virtuální paměti v bajtech.
rss %ld Resident Set Size: počet stránek, které má proces ve fyzické paměti, mínus 3 pro účely správy. Toto jsou pouze stránky obsahující text, data nebo stack. Nejsou zahrnuty stránky, které byly načteny na základ ě po žadavku nebo odswapované stránky.
rlim %lu Aktuální limit na rss procesu v bajtech (obvykle 4294967295 na i386).
startcode %lu Adresa, nad kterou může text programu běžet.
endcode %lu Adresa, pod kterou může text programu běžet.
startstack %lu Adresa začátku stacku.
kstkesp %lu Aktuální hodnota esp (stack pointer), jak je uvedena v kernel stack stránce pro proces.
kstkeip %lu Aktuální EIP (instruction pointer).
signal %lu Bitmapa signálů čekajících na zpracování.
blocked %lu Bitmapa blokovaných signálů.
sigignore %lu Bitmapa ignorovaných signálů.
sigcatch %lu Bitmapa zachycených signálů.
wchan %lu Toto je „kanál“ („channel“), ve kterém proces čeká. Je to adresa systémového volání a může být nalezena v seznamu názvů, pokud je její textový název potřeba. (Pokud máte aktuální /etc/psdatabase, tak zkuste ps -l a uvidíte položku WCHAN v akci.)
nswap %lu Počet odswapovaných stránek (not maintained).
cnswap %lu Kumulativní nswap pro procesy potomků (not maintained).
exit_signal %d Signál, který se pošle rodiči, když proces zemře.
processor %d Číslo procesoru na kterém byl naposledy spuštěn.
rt_priority %lu (od jádra 2.5.19) Real-time scheduling priority (viz sched_setscheduler(2)).
policy %lu (od jádra 2.5.19) Scheduling policy (viz sched_setscheduler(2)).
delayacct_blkio_ticks (od jádra 2.6.18) Agregovaná zpoždění blokových I/O (měřená v clock ticks (setiny vteřiny)).

Poskytuje informaci o stavu paměti ve stránkách. Sloupce jsou:

Poskytuje většinu informací z /proc/[číslo]/stat a /proc/[číslo]/statm v lidštějším formátu.

Adresář obsahující pro každé vlákno procesu jeden podadresář. Jména podadresářů jsou číselná ID vlákna (viz) gettid(2)). V každém z těchto podadresářů je sada souborů s názvy a obsahem jako u adresářů /proc/[číslo]. Pro atributy společné všem vláknům jsou obsahy všech souborů v podadresářích task/[ID-vlákna] stejné jako v odpovídajícím souboru rodičovského adresáře /proc/[číslo] (např. u vícevláknového procesu obsahují všechny soubory task/[ID-vlákna]/cwd stejnou hodnotu jako soubor /proc/[číslo]/cwd v nadřazeném adresáři, jelikož všechna vlákna v procesu mají stejný pracovní adresář). U atributů, které se pro každé vlákno liší, mohou odpovídající soubory v task/[ID-vlákna] obsahovat různé hodnoty (např. položky v souborech task/[ID vlákna]/status se mohou pro každé vlákno lišit).
V případě vícevláknového procesu, jehož hlavní vlákno již skončilo (obvykle voláním pthread_exit(3)), již nebude obsah adresáře /proc/[číslo]/task dostupný.

Pokud bylo při kompilaci jádra definováno CONFIG_APM, obsahuje číslo verze Advanced power managementu a informace o baterii.

Obsahuje podadresáře pro instalované sběrnice (USB, PCI…), jejich ovladače a připojená zařízení

Podadresář pro pcmcia zařízení, pokud bylo při kompilaci jádra nastaveno CONFIG_PCMCIA.

Obsahuje různé podadresáře sběrnic a pseudo-soubory obsahující informace o sběrnicích pci, instalovaných za řízeních a ovladačích zařízení. Některé z těchto souborů nejsou textové.

Informace o pci zařízeních. Lze k nim přistupovat pomocí lspci(8) a setpci(8).

Argumenty předané linuxovému jádru při jeho zavedení, často pomocí zaváděcího programu jako je třeba lilo(1).

Toto je sbírka údaj ů závislých na CPU a systémové architektuře, každá podporovaná architektura obsahuje jiné položky.
Obvyklými položkami jsou processor, který udává počet CPU a bogomips, což je systémová konstanta vypočtená při inicializaci jádra. Stroje s více jádry (SMP) mají údaje pro každé CPU.

textový seznam hlavních čísel a skupin zařízení. Může být použit skripty MAKEDEV pro konzistenci s jádrem.

tento soubor obsahuje vstupně-výstupní statistiky pro každé diskové zařízení. Další informace jsou uvedeny ve zdrojovém souboru jádra Documentation/iostats.txt.

Seznam registrovaných ISA DMA (direct memory access) kanálů, které jsou používány.

Prázdný podadresář.

List of the execution domains (ABI personalities).

Informace frame bufferu, pokud bylo při kompilaci jádra definováno CONFIG_FB.

Textový seznam souborových systémů zakompilovaných do jádra. Shodou okolností je pou žíván programem mount(1) k procházení souborových systémů, pokud žádný nebyl zadán.

Prázdný podadresář.

Tento adresář je přítomen v systémech se sběrnicí ide. Pro každý ide kanál a připojené zařízení existuje adresář. Soubory jsou:

Příkaz hdparm(8) poskytuje přístup k těmto informacím v přístupnějším formátu.

Používá se k zaznamenání počtu přerušení pro každé IRQ (přinejmenším) architektury i386. Snadno čitelný formát v ASCII.

watch -n1 'cat /proc/interrupts' v reálném čase zobrazí přerušení

I/O mapa paměti v Linuxu 2.4.

Seznam aktuálně registrovaných oblastí I/O portů, které jsou používány.

Obsahuje exportované definice symbolů jádra používané nástroji modules(X) k dynamickému odkazování a vázání načítaných modulů.
V jádře 2.5.47 a dřívějších se podobný soubor s lehce odlišnou syntaxí jmenoval ksyms.

Tento soubor reprezentuje fyzickou paměť systému a je uložen ve formátu ELF core. S tímto pseudo-souborem a nestripovaným jádrem (/usr/src/linux/vmlinux) může být GDB použit ke zkoumání aktuálního stavu jakékoliv datové struktury jádra. Celková velikost souboru je rovna velikosti fyzické paměti (RAM) plus 4KB.

Tento soubor může být použit místo systémového volání syslog(2) ke čtení zpráv jádra. Proces, který chce číst tento soubor, musí mít práva superuživatele a tento soubor by měl být čten pouze jedním procesem. Tento soubor by neměl být čten, pokud je spuštěn proces syslog, který používá systémové volání syslog(2) k zaznamenávání zpráv jádra.
Informace z tohoto souboru získává program dmesg(8).

Viz /proc/kallsyms.

První tři položky v tomto souboru jsou hodnoty průměrné zátěže (load average) udávající počet úkolů (jobs) čekajících ve frontě na spuštění (stav R) nebo čekajících na čtení/zápis disku (stav D), zprůměrované po 1, 5 a 15 minutách. Jsou to stejné hodnoty, jako poskytuje uptime(1) a další programy. Čtvrté pole se skládá ze dvou čísel oddělených lomítkem (/).
První představuje počet současně vykonávaných entit plánovače jádra (procesů, vláken); bude menší nebo rovno počtu CPU. Hodnota za lomítkem je počet entit plánovače jádra, aktuálně přítomných v systému. Páté pole je PID systémem naposledy vytvořeného procesu.

Tento soubor ukazuje aktuální zámky souborů (file locks) (flock(2) a fcntl(2)) a leases (fcntl(2)).

Tento soubor je přítomen pouze pokud bylo při kompilaci definováno CONFIGDEBUGMALLOC.

Používá jej free(1) pro informaci o velikosti volné a používané paměti (fyzické i swapu) v systému, stejně jako sdílené paměti a vyrovnávacích pamětí jádra.
Používá stejný formát jako free(1), pouze používá bajty místo KB.

Seznam všech souborových systémů aktuálně připojených v systému. Formát tohoto souboru je dokumentován v fstab(5). Od verze jádra 2.6.15 je tento soubor pollable: po otevření souboru ke čtení způsobí změna v tomto souboru (např. připojení nebo odpojení souborového systému) že select(2) označí deskriptor souboru jako čitelný a volání poll(2) a epoll_wait(2) označí soubor jako mající chybovou podmínku. (pozn. překl. pokud to někdo dokážete přeložit, pošlete opravu)

Textový seznam modulů nahraných systémem. Viz též lsmod(8).

Memory Type Range Registers. Podrobnosti jsou uvedeny v /usr/src/linux/Documentation/mtrr.txt.

různé pseudo-soubory, které udávají stav některé části síťové vrstvy. Tyto soubory obsahují ASCII struktury, a proto je možné je číst příkazem cat. Nicméně standardní příkaz netstat(8) poskytuje k těmto souborům čistší přístup.

Obsahuje textový výpis ARP tabulky jádra, používané pro překlad adres. Obsahuje dynamicky zjištěné i předprogramované ARP položky. Jeho formát je:

adresa je podle RFC 826. Příznaky jsou interními příznaky ARP struktur (tak, jak jsou definovány v /usr/include/linux/if_arp.h) a HW adresa je namapování datové vrstvy pro danou IP adresu, pokud je známo.

Pseudo-soubor dev obsahuje stavové informace síťových zařízení - počet přijatých a odeslaných paketů, počet chyb a kolizí a další základní statistiky. Používá je program ifconfig(8) pro uvádění stavu zařízení. Jeho formát je:

Je definován v /usr/src/linux/net/core/dev_mcast.c:

Internet Group Management Protocol. Je definován v /usr/src/linux/net/core/igmp.c.

Tento soubor používá stejný formát jako soubor arp a obsahuje aktuální databázi zpětného mapování, užívanou programem rarp(8) k reverznímu vyhledávání adres. Pokud není RARP nakonfigurován v jádře, není tento soubor přítomen.

Obsahuje výpis tabulky RAW socketů. Většina informací má význam pouze pro ladění. Hodnota sl je kernel hash slot pro socket, local address je lokální adresa a číslo protokolu. St znamená interní stav socketu. tx_queue a rx_queue jsou příchozí a odchozí fronty dat vyjádřené jako využití paměti jádrem. Pole tr, tm→when a rexmits nejsou v RAW používána. Pole uid obsahuje platný UID tvůrce socketu.

Tento soubor obsahuje ASCII data potřebná pro řízení informací o IP, ICMP, TCP a UDP pro snmp agenta.

Obsahuje výpis z tabulky TCP socketů. Většina informací má význam pouze pro ladění. Hodnota sl je kernel hash slot pro socket, local address je lokální adresa a číslo protokolu. remote address je vzdálená adresa a číslo portu (pokud je připojen). St znamená interní stav socketu. tx_queue a rx_queue jsou příchozí a odchozí fronty dat vyjádřené jako využití paměti jádrem. Pole tr, tm→when a rexmits obsahují interní informace o stavech socketů jádra a mají význam pouze pro ladění. Pole uid obsahuje platný UID tvůrce socketu.

Obsahuje výpis z tabulky UDP socketů. Většina informací má význam pouze pro ladění. Hodnota sl je kernel hash slot pro socket, local address je lokální adresa a číslo portu. remote address je vzdálená adresa a číslo portu (pokud je připojen). St znamená interní stav socketu. tx_queue a rx_queue jsou příchozí a odchozí fronty dat vyjádřené jako využití paměti jádrem. Pole tr, tm→when a rexmits nejsou RAW používána. Pole uid obsahuje platný UID tvůrce socketu. Jeho formát je:

Obsahuje seznam UNIX domain sockets přítomných v systému a jejich status. Jeho formát je:

které vyjadřují stav socketu. V současnosti je Type vždycky 1 (sockety pro Unixové doménové datagramy ještě jádro nepodporuje). St je interní stav socketu a Path je cesta přidělená socketu (pokud je) (bound path).

Obsahuje hlavní a vedlejší čísla každého oddílu, počet bloků a název oddílu.

Výpis všech PCI zařízení nalezených během inicializace jádra, spolu s jejich konfigurací.

Adresář se středněúrovňovým pseudo-souborem scsi a různými adresáři nízkoúrovňových SCSI ovladačů, které obsahují jeden soubor pro každé SCSI zařízení přítomné v systému; všechny obsahují status nějaké části SCSI IO subsystému. Tyto soubory obsahují ACSII struktury a pro jejich čtení je tedy možné použít cat.
Do některých těchto souborů je také možné zapisovat a překonfigurovat tak daný subsystém či vypnout a zapnout některé vlastnosti.

Výpis všech SCSI zařízení, o kterých jádro ví. Je podobný výpisu při zavádění systému. scsi momentálně podporuje pouze příkaz add-single-device, který umožňuje uživateli root přidat zařízení připojené za chodu do seznamu známých zařízení.
Příkaz echo 'scsi add-single-device 1 0 5 0' > /proc/scsi/scsi způsobí, že hostitel scsi1 bude v SCSI kanálu 0 hledat zařízení s ID 5 LUN 0. Pokud je již na této adrese známé zařízení nebo adresa není platná, je vrácena chyba.

[název_ovladače] může být momentálně NCR53c7xx, aha152x, aha1542, aha1740, aic7xxx, buslogic, eata_dma, eata_pio, fdomain, in2000, pas16, qlogic, scsi_debug, seagate, t128, u15-24f, ultrastore nebo wd7000. Tyto adresáře se objeví pro každý ovladač, který zaregistroval alespoň jeden SCSI HBA. Každý adresář obsahuje jeden soubor pro každého zaregistrovaného hostitele. Každý tento soubor je pojmenován po číslu, které bylo hostiteli přiděleno během inicializace.
Čtením těchto souborů se obvykle zjistí konfigurace ovladače a hostitele, statistiky atd. Zápis do t ěchto souborů umožňuje u různých hostitelů různé věci. Například příkazy latency a nolatency může root zapnout a vypnout kód pro měření latence příkazů v ovladači eata_dma. Příkazy lockup a unlock může root ovládat zaseknutí (lockups) sběrnice simulované ovladačem scsi_debug.

Tento adresář odkazuje na proces, který přistupuje k souborovému systému /proc a je shodný s adresářem v /proc pojmenovaném po ID tohoto procesu.

Informace o vyrovnávacích pamětech jádra. Sloupce jsou:

cache-name
num-active-objs
total-objs
object-size
num-active-slabs
total-slabs
num-pages-per-slab
Viz slabinfo(5) pro další informace.

statistiky jádra/systému. Liší se podle architektury. Obvyklé záznamy zahrnují:
cpu 3357 0 4313 1362393

Doba, měřená v jednotkách USER_HZ (1/100 vteřiny na většině architektur), kterou systém strávil v uživatelském režimu, uživatelském režimu s nízkou prioritou (nice), systémovém režimu a nečinně. Poslední hodnota by se měla rovnat USER_HZ krát druhá hodnota v pseudo-souboru uptime.
V Linuxu 2.6 obsahuje tato řádka tři další sloupce:
iowait/ - čas strávený čekáním na dokončení I/O (od 2.5.41);
irq - čas strávený obsluhou přerušení (od 2.6.0-test4); softirq - čas strávený obsluhou softirqs (od 2.6.0-test4).
page 5741 1808 Počet stránek, které systém odstránkoval na disk a z disku.
swap 1 0 Počet stránek swapu, které have been brought in and out.
intr 1462898 Tato řádka obsahuje počty přerušení obsloužených od zavedení systému pro všechna možná systémová přerušení. První sloupec je celkový počet obsloužených přerušení; každý další sloupec znamená celkový počet pro určité přerušení.
disk_io: (2,0):(31,30,5764,1,2) (3,0):… (major,minor):(noinfo, read_io_ops, blks_read, write_io_ops, blks_written)
(jen pro Linux 2.4) ctxt 115315 Počet změn kontextu, které systém prodělal.
btime 769041601 Čas, kdy byl zaveden systém; v sekundách od začátku epochy (1.leden 1970).
processes 86031 Počet forků od zavedení systému.
procs_running 6 Počet procesů v runnable state. (Od Linuxu 2.5.45)
procs_blocked 2 Počet zablokovaných procesů, které čekají na dokončení I/O. (Od Linuxu 2.5.45)

Využívané oblasti swapu. Viz též swapon(8).

Tento adresář (přítomen od 1.3.57) obsahuje množství souborů a podadresářů, které odpovídají proměnným jádra. Tyto proměnné lze číst a někdy i měnit prostřednictvím souborového systému proc, a systémového volání sysctl(2). V současnosti obsahuje podadresáře abi, debug, dev, fs, kernel, net, proc, rxrpc, sunrpc a vm které obsahují další soubory a podadresáře.

Tento adresář může obsahovat soubory s binárními informacemi aplikací. V některých systémech není přítomen.

tento adresář může být prázdný.

Tento adresář obsahuje informace specifické pro zařízení (např. dev/cdrom/info). V některých systémech může být prázdný.

Obsahuje podadresáře binfmt_misc, inotify a mqueue a soubory dentry-state, dir-notify-enable, dquot-nr, file-max, file-nr, inode-max, inode-nr, inode-state, lease-break-time, leases-enable, overflowgid, overflowuid, suid_dumpable, super-max a super-nr.

Dokumentace k souborům v tomto adresáři je ve zdrojových kódech jádra v Documentation/binfmt_misc.txt.

Tento soubor obsahuje šest čísel, nr_dentry, nr_unused, age_limit (čas v sekundách), want_pages (stránky požadované systémem) a dvě dummy hodnoty. nr_dentry je zřejmě vždy 0. nr_unused je zřejmě počet nepoužitých dentries. age_limit je čas v sekundách po kterém mohou být dcache entries reclaimed, když dochází paměť a want_pages má nenulovou hodnotu v okamžiku, kdy jádro zavolalo shrink_dcache_pages() a dcache ještě není vyčištěna.

Tento soubor může být použit pro zakázání nebo povolení rozhraní dnotify popsaného v fcntl(2), na celosystémové úrovni. Hodnota 0 v tomto souboru rozhraní zakáže, hodnota 1 jej povolí.

Tento soubor ukazuje maximální počet cached disk quota entries. V některých systémech (2.4) není přítomen. Pokud je počet volných cached disk quota entries velmi nízký a v systému je najednou přítomno ohromné množství uživatelů, může být vhodné tento limit zvýšit.

Tento soubor ukazuje počet alokovaných disk quota entries a počet volných disk quota entries.

Tento soubor definuje celosystémový limit počtu otevřených souborů pro všechny procesy. (Viz též setrlimit(2), který může být pou žit procesem k nastavení limitu na proces, RLIMIT_NOFILE, na počet souborů, které může otevřít.) Pokud se objeví spousta chybových hlášení, že dochází file handles, zkuste tuto hodnotu zvýšit:
echo 100000 > /proc/sys/fs/file-max
Konstanta jádra NR_OPEN stanovuje horní limit pro hodnotu, kterou je možné vložit do filemax.
Pokud zvýšíte /proc/sys/fs/file-max, zvyšte také /proc/sys/fs/inode-max na 3-4 násobek nové hodnoty /proc/sys/fs/file-max, nebo dojdou inody.

Tento soubor (jen ke čtení) udává počet souborů, které jsou momentálně otevřeny. Obssahuje tři čísla: počet alokovaných file handles, počet volných file handles a maximální počet file handles. Jádro alokuje file handles dynamicky, ale potom je již neuvolňuje. Pokud je počet alokovaných souborů blízký maximu, mělo by být maximum zvýšeno. Pokud je počet volných file handles velký, jednalo se o špičku ve využití file handles a pravděpodobně není potřeba maximum zvyšovat.

tento soubor obsahuje maximální počet in-memory inodes. V některých (2.4) systémech nemusí být přítomen. Tato hodnota by měla být 3-4 krát větší než hodnota ve file-max, protože stdin, stdout a síťové sockety také vyžadují inody pro své ovládání. Pokud často docházejí inody, je potřeba tuto hodnotu zvýšit.

Tento soubor obsahuje první dvě hodnoty z inode-state.

Tento soubor obsahuje sedm čísel: nr_inodes, nr_free_inodes, preshrink a čtyři dummy hodnoty.
nr_inodes je počet inodů, které jsou alokovány systémem. Může být lehce vyšší než inode-max, protože Linux je alokuje po celých stránkách.
nr_free_inodes reprezentuje počet volných inodů. preshrink je nenulová hodnota, když nr_inodes > inode-max a systém potřebuje vyčistit seznam inodů namísto alokování dalších.

Tento adresář obsahuje soubory max_queued_events, max_user_instances a max_user_watches, které je možno použít k omezení paměti jádra využité rozhraním inotify. Více informací viz inotify(7).

Tento soubor určuje oddechový čas, který dává jádro procesu, který holding a file lease (fcntl(2)), poté co mu poslalo signál, kterým jej upozorňuje, že další proces čeká na otevření souboru. Pokud lease holder does not remove or downgrade the lease během tohoto oddechového času, jádro forcibly breaks the lease.

tento soubor je možné použít k povolení nebo zakázání file leases (fcntl(2)) na celosystémové úrovni. Pokud tento soubor obsahuje hodnotu 0, jsou leases zakázány. Nenulová hodnota leases povolí.

tento adresář obsahuje soubory msg_max, msgsize_max a queues_max, které kontrolují zdroje používané POSIXovými frontami zpráv.

Tento soubor může být použit k zobrazení nebo změně horní hranice pro maximální počet zpráv ve frontě. Více informací viz mq_overview(7).

Tyto soubory umožňují změnit hodnotu pevně daných UID a GID. Výchozí hodnota 65534. Některé souborové systémy podporují pouze 16 bitové UID a GID, ačkoliv UID a GID v Linuxu jsou 32 bitové. Když je jeden z těchto souborových systémů připojen jako zapisovatelný, je každé UID nebo GID, které by překročilo 65535, před zápisem na disk přeloženo na stanovenou hodnotu přetečení.

Hodnota v tomto souboru určuje, zda jsou soubory core dump vytvářeny i pro set-user-ID nebo jinak chráněné/poskvrněné binárky.
Je možné použít tři různé integer hodnoty: 0 (výchozí) Tradiční (před verzí 2.6.13) chování. Core dump se nevytváří pro soubor s pozměněnými vlastnosti (voláním seteuid(2), setgid(2), apod., nebo spuštěním programu s set-user-ID nebo set-group-ID) nebo jehož binárka nemá povolena práva ke čtení.
1 („debug“) Core dump je vytvářen u všech souborů, kdykoliv je to možné. Vlastníkem souboru core dump je ID uživatele vypisovaného procesu a neaplikují se žádná bezpečnostní opatření. Mělo by se používat jen pro ladění systému. Ptrace není kontrolován.
2 („suidsafe“) Jakákoliv binárka, která by za normálních okolností nebyla vypsána (viz 0 výše), je vypsána s čitelností pouze pro uživatele root. To umožňuje uživateli soubor core dump odstranit, ale nikoliv číst. Z důvodu bezpečnosti se v tomto režimu soubory core dump vzájemně nepřepisují ani nepřepisují jiné soubory. Tento režim je vhodný pro administrátory pokoušející se ladit problémy v normálním prostředí.

Tento soubor ovládá maximální počet superbloků a tím i maximální počet souborových systémů, které může jádro připojit. super-max je nutné zvýšit pouze v případě, že je potřeba připojit více souborových systémů, než aktuální hodnota v super-max umožňuje.

Tento soubor obsahuje počet právě připojených souborových systémů.

Tento adresář obsahuje soubory acct, cad_pid, cap-bound, core_pattern, core_uses_pid, ctrl-alt-del, dentry-state, domainname, hotplug, hostname, htab-reclaim (jen PowerPC), java-appletviewer (binfmt_java, obsolete), java-interpreter (binfmt_java, obsolete), l2cr (jen PowerPC), modprobe, msgmax, msgmnb, msgmni, osrelease, ostype, overflowgid, overflowuid, panic, panic_on_oops, pid_max, powersave-nap (jen PowerPC), printk, pty, random, real-root-dev, reboot-cmd (jen SPARC), rtsig-max, rtsig-nr, sem, sgbig-buff, shmall, shmmax, shmmni, sysrq, tainted, threads-max, version a zero-paged (jen PowerPC).

Tento soubor obsahuje tři čísla: highwater, lowwater a frequency. Pokud je zapnuto BSD-style process accounting, je jeho chování těmito hodnotami ovládáno. Pokud se volné místo na souborovém systému, kde sídlí log, sníží pod procento určené hodnotou lowwater, accounting se pozastaví. Pokud se volné místo dostane nad procento určené hodnotou highwater, accounting se obnoví. Frequency určuje, jak často má jádro kontrolovat volné místo (v sekundách). Výchozí hodnoty jsou 4, 2 a 30. To znamená pozastavit accounting, pokud volné místo představuje ⇐ 2%; obnovit jej, pokud volné místo dosáhne >= 4%; informaci o volném místě považovat za platnou po 30 sekund.

Tento soubor obsahuje hodnotu jádra capability bounding set (vyjádřeno jako číslo v desítkové soustavě se znaménkem). Tato sada je ANDována s capabilities povolenými procesu při execve(2).

Viz core(5).

Viz core(5).

Tento soubor řídí zpracování Ctrl-Alt-Del z klávesnice. Pokud je hodnota v tomto souboru 0, Ctrl-Alt-Del je odchyceno a posláno programu init(1) program k provedení elegantního restartu. Pokud je tato hodnota > 0, reakce Linuxu bude okamžitý reboot, nebude ani provedena synchronizace bufferů.
Poznámka: když má program (jako třeba dosemu) klávesnici v 'raw' režimu, je ctrl-alt-del odchyceno programem ještě dříve než dosáhne tty úrovně jádra a je na programu, jak s ním naloží.

Tento soubor obsahuje cestu pro hotplug policy agent. Výchozí hodnota v tomto souboru je “/sbin/hotplug“.

mohou být použity pro nastavení NIS/YP domainname a hostname počítače naprosto stejným způsobem jako příkazy domainname(1) nebo hostname(1),tj.:
# echo „darkstar“ > /proc/sys/kernel/hostname
# echo „mydomain“ > /proc/sys/kernel/domainname
má stejný efekt jako
# hostname „darkstar“
# domainname „mydomain“
Všimněte si ale, že darkstar.frop.org má hostname „darkstar“ a DNS (Internet Domain Name Server) domainname „frop.org“, které nesmí být zaměňováno s NIS (Network Information Service) nebo YP (Yellow Pages) domainname. Tato doménová jména jsou zcela odlišná. Podrobné pojednání je uvedeno v manuálové stránce hostname(1).

(jen pro PowerPC) Pokud tento soubor obsahuje nenulovou hodnotu, je PowerPC htab (viz soubor jádra Documentation/powerpc/ppc_htab.txt) vyčištěno pokaždé, když systém narazí na nečinnou smyčku.

(jen pro PowerPC) Tento soubor obsahuje vlajku, která řídí L2 vyrovnávací paměť desek pro procesor G3. Pokud je 0, je vyrovnávací paměť vypnuta. Pokud je nenulová, je zapnuta.

Tento soubor je popsán ve zdrojovém souboru jádra Documentation/kmod.txt.

Tento soubor definuje celosystémový limit na maximální počet bajtů v jediné zprávě zapsané do System V fronty zpráv.

Tento soubor definuje celosystémový limit počtu identifikátorů fronty zpráv. (Tento soubor je přítomen od Linuxu 2.4)

Tento soubor definuje celosystémový parametr používaný pro inicializaci hodnoty msg_qbytes pro následně vytvořené fronty zpráv. Hodnota msg_qbytes určuje maximální počet bajtů, které mohou být zapsány do fronty zpráv.

Tyto soubory obsahují části řetězců z /proc/version.

Tyto soubory duplikují soubory /proc/sys/fs/overflowgid a /proc/sys/fs/overflowuid.

umožňuje čtení/zápis proměnné jádra panic_timeout. Pokud je nulová, bude jádro při panice ve smyčce; pokud je nenulová, znamená počet sekund po kterých by jádro mělo samo rebootovat. Pokud je použit software watchdog device driver, doporučuje se hodnota 60.

Tento soubor (nový v Linuxu 2.5) řídí chování jádra, pokud dojde k oops nebo chybě. Pokud tento soubor obsahuje 0, pokusí se systém pokračovat. Pokud obsahuje 1, počká systém několik sekund (aby měl klogd čas zaznamenat výstup oops) a pak zpanikaří.
Pokud soubor /proc/sys/kernel/panic také obsahuje nenulovou hodnotu, bude počítač rebootován.

Tento soubor (nový v Linuxu 2.5) určuje hodnotu, při které se PID přetočí (tj. hodnota v tomto souboru je o jedna větší než nejvyšší PID). Výchozí hodnota pro tento soubor, 32768, má za následek stejný rozsah PID jako v předchozích jádrech. Na 32 bitových systémech je 32768 maximální hodnotou pid_max. Na 64 bitových systémech může být pid_max nastaven na jakoukoliv hodnotu až do 2^22 (PID_MAX_LIMIT, něco přes 4 milióny).

Tento soubor obsahuje vlajku. Pokud je nastavena, Linux-PPC použije režim šetření energií

Čtyři hodnoty v tomto souboru jsou console_loglevel, default_message_loglevel, minimum_console_level a default_console_loglevel. Tyto hodnoty ovlivňují chování printk() při tisku nebo záznamu zpráv o chybách. Více informacích o různých úrovních logování uvádí syslog(2). Zprávy s prioritou vyšší než console_loglevel budou vytisknuty do konsoly. Zprávy bez zadané priority budou vytisknuty s prioritou default_message_level.
minimum_console_loglevel je minimální (nejvyšší) hodnota, na kterou může být console_loglevel nastavena. default_console_loglevel je výchozí hodnota pro console_loglevel.

Tento adresář obsahuje dva soubory, která se vztahují k počtu pseudoterminálů typu Unix 98 (viz pts(4)) v systému.

Tento soubor definuje maximální počet pseudoterminálů.

Tento read-only soubor ukazuje, kolik pseudoterminálů je právě užíváno.

Tento adresář obsahuje různé parametry pro řízení činnosti souboru /dev/random. Více informací uvádí random(4).

Tento soubor je dokumentován ve zdrojovém souboru jádra Documentation/initrd.txt.

Tento soubor je zřejmě určen pro předání parametru zavaděči SPARC ROM/Flash. Možná mu říká, co dělat po rebootování?

(Pouze v jádrech do 2.6.7 včetně; viz setrlimit(2)) Tento soubor může být použit k nastavení maximálního počtu POSIXových realtime signálů (ve frontě), které mohou v systému zbývat.

(Pouze v jádrech do 2.6.7 včetně) Tento soubor ukazuje počet POSIXových realtime signálů, které jsou právě ve frontě.

Tento soubor obsahuje 4 čísla, která definují limity pro System V IPC semafory. Tyto položky jsou, popořadě:
SEMMSL Maximální počet semaforů v sadě semaforů.
SEMMNS Celosystémový limit na počet semaforů ve všech sadách semaforů.
SEMOPM Maximální počet operací, které mohou být určeny voláním semop(2).
SEMMNI Celosystémový limit na maximální počet identifikátorů semaforů.

Tento soubor ukazuje velikost bufferu obecného SCSI zařízení (sg). Zatím není možné jej měnit za chodu, ale je možné jej měnit při kompilaci úpravou include/scsi/sg.h a změnou hodnoty SG_BIG_BUFF. Nicméně nemělo by být nutné tuto hodnotu měnit.

Tento soubor obsahuje celosystémový limit na celkový počet stránek sdílené paměti System V.

Tento soubor je možné použít pro zjištění a nastavení limitu na maximální (System V IPC) velikost segmentu sdílené paměti, který může být vytvořen. Jádro nyní podporuje segmenty sdílené paměťi až do 1Gb. Výchozí hodnota je SHMMAX.

(od Linuxu 2.4 dál) Tento soubor určuje celosystémový maximální počet segmentů sdílené paměti System V, které mohou být vytvořeny.

obsahuje řetězec ve tvaru:
#5 Wed Feb 25 21:49:24 MET 1998.TP
datum za ním je čas, kdy bylo sestaveno.

Tento soubor obsahuje vlajku. Pokud je nastavena (nenulová), Linux-PPC will pre-zero pages in the idle loop, possibly speeding up get_free_pages.

Tento adresář obsahuje síťové položky. Vysvětlení k některým souborům v tomto adresáři je uvedeno v tcp(7) a ip(7).

Tento soubor definuje maximální hodnotu pro parametr backlog volání listen(2); viz manuálová stránka listen(2).

Tento adresář může být prázdný.

Tento adresář podporuje remote procedure call Sunu pro network file system (NFS). V některých systémech není přítomen.

Tento adresář obsahuje soubory pro ladění memory managementu, buffer a cache managementu. /proc/sys/vm/drop_caches (od Linuxu 2.6.16) Zápis do tohoto souboru způsobí, že jádro vyhodí prázdné vyrovnávací paměti, dentries a inody z paměti, čímž se paměť uvolní.
K uvolnění pagecache se použije echo 1 > /proc/sys/vm/drop_caches; k uvolnění dentries a inodů se použije echo 2 > /proc/sys/vm/drop_caches; k uvolnění pagecache, dentries a inodů se použije echo 3 > /proc/sys/vm/drop_caches.
Protože toto je nedestruktivní operace a dirty objekty není možné uvolnit, měl by uživatel nejprve spustit sync(8).

Pokud je nenulový, vypne nový 32 bitový memory-mapping layout; jádro použije pro všechny procesy původní (2.4) layout.

Tento soubor obsahuje režim kernel virtual memory accounting. Hodnoty jsou:

0: heuristic overcommit (výchozí)
1: always overcommit, never check
2: always check, never overcommit

V režimu 0 nejsou volání mmap(2) s nastaveným MAP_NORESERVE kontrolována nikdy a výchozí kontrola je velmi slabá, což způsobuje riziko, že bude proces „OOM-killed“. V Linuxu 2.4 jakákoliv nenulová hodnota implikuje režim 1. V režimu 2 (dostupný od Linuxu 2.6) je celkový virtuální adresní prostor systému omezen na (SS + RAM*(r/100)), kde SS je velikost odkládacího prostoru, RAM je velikost fyzické paměti a r je obsah souboru /proc/sys/vm/overcommit_ratio.

Viz popis /proc/sys/vm/overcommit_memory.

Podadresář obsahující pseudosoubory msg, sem a shm. Tyto soubory obsahují seznam objektů System V Interprocess Communication (IPC) (fronty zpráv, semafory a sdílená paměť), které jsou aktuálně v systému p řítomny, poskytují podobnou informaci jako ipcs(1). Tyto soubory mají záhlaví a jsou formátovány (jeden IPC objekt na řádek) pro lepší přehled. svipc(7) poskytuje další detaily pro informace obsažené v těchto souborech.

Podadresář obsahující pseudosoubory a podadresáře pro ovladače tty a line disciplines.

Tento soubor obsahuje dvě čísla: uptime systému (sekundy) a čas strávený nečinností (sekundy).

Řetězec identifikující verzi jádra, které právě běží. Zahrnuje obsah /proc/sys/ostype, /proc/sys/osrelease a /proc/sys/version. Například:
Linux version 1.0.9 (quinlan@phaze) #1 Sat May 14 01:51:54 EDT 1994

Tento soubor zobrazuje různé statistiky virtuální paměti.

tento soubor obsahuje informace o paměťových zónách. Hodí se při analyzování chování virtuální paměti.

Mnoho řetězců (např. proměnné prostředí a příkazový řádek) je ve vnitřním formátu s podpoložkami oddělenými NULL bajty ('\0'), takže mohou být lépe čitelné s užitím od -c nebo tr „\000“ „\n“. Jako další možnost poslouží dobře i echo ‘cat <file>‘.
Tato stránka není úplná, může být nepřesná a potřebuje být často doplňována.