tzv. obyčejný soubor - běžný soubor, tedy posloupnost strukturovaných dat, např. data.txt, video.avi a podobně. Běžné ve všech OS.
Každý obyčejný soubor obsazuje určité místo na disku, úměrně své velikosti (množství dat, které obsahuje). Souborový systém každnému nově vzniklému obyčejnému souboru přidělí číslo (inod), pod kterým soubor eviduje. To co vidíme např. v mc (midnight commanderu) v adresářovém stromu či pomocí příkazu ls (výpis souborů v adresáři) jsou ve skutečnosti jen lidsky pojmenované pevné odkazy, odkazující na určitý inod.
Ověřit si to můžete pomocí příkazu ls -i, který vypíše čísla inodů pro vypisované soubory. Pokud vytvoříte tzv. pevný odkaz na již existující soubor ve stejném adresáři:
ln souborold soubornew
pak příkaz ls -i vypíše
bash-3.2$ ls -i soubor*
473381 soubornew 473381 souborold
Oba odkazy mají stejné číslo inodu, ukazují tedy na jeden a ten samý soubor.
Pokud smažete původní souborold, pak se se souborem na disku nestane vůbec nic, protože systém ví, že na soubor odkazuje ještě jeden pevný odkaz. Po smazání druhého odkazu (soubornew) systém místo na disku uvolní, protože již neexistuje způsob, jak ne soubor ukázat, číslo inodu je totiž ztraceno.
Příkaz pro mazání souboru rm nedělá ve skutečnosti nic jiného, než že maže pevné odkazy na soubor z adresářového souboru (viz podnadpis Adresáře níře). Soubor symbolického odkazu není zase nic jiného než pevný odkaz na soubor jako takový, neboť je jedno, co soubor samotný obsahuje.
Symbolické odkazy vytvářené příkazem ln -s jsou soubory, obsahující slovy popsanou absolutní nebo relativní cestu včetně názvu odkazovaného souboru. Neví nic o inodech (kromě toho svého).
Po smazání odkazovaného souboru symbolický odkaz existuje dál, ale ukazuje na neexistující soubor, nikam tedy nevede (v mc je to indikováno červeným zbarvením názvu symbolického odkazu.
Výpis ls -i odhalí, že čísla inodů u souborů vytvořených jako pevné odkazy (ln) jsou shodné, u symbolických odkazů (ln -s) pak odlišné. Je to proto, že pevný odkaz není nový soubor, jen další záznam v adresářovém souboru, že na soubor lze přistoupit i z jiného místa souborového systému. Naproti tomu ln -s vytváří nový soubor, jehož obsahem je úplný název odkazovaného souboru.
Sériová zařízení (jakož i řada jiných) jsou obsažena ve speciálním souborovém systému, který je připojen jako adresář /dev. Jedná se jak o klasické sériové porty (připojení tiskáren, terminálů), tak i o speciální zařízení (teplotní čidla, různé senzory, modemy, ovládací zařízení různých technických zařízení atp.).
U většiny počítačů řady PC jsou 2 sériové porty, najdete je v /dev/ttyS0 a /dev/ttyS1. V systému jich najdete víc, ale další jsou nevyužité, pokud do PC nepřidáte příslušné zařízení.
Zařízení se nastavují pomocí příkazu setserial (asi nutno doinstalovat - urpmi setserial), aktuální nastavení vyvoláte pomocí setserial -g:
bash-3.2$ setserial /dev/ttyS0
/dev/ttyS0, UART: 16550A, Port: 0x03f8, IRQ: 4
Tento příkaz nastaví změny jen do ukončení sezení. Pro trvalé změny je nutné příkazy uvést do /etc/rc.serial. Na název tohoto souboru se dotazuje v sekci Initialize the serial ports script /etc/rc.sysinit. Pokud existuje, provedou se příkazy v něm uvedené. Vytvořte si tento soubor, dejte mu práva ke spuštění a na každém řádku uveďte jeden příkaz z řady setserial. Na prvním řádku je vhodné uvést obligátní #!/bin/sh, ale není to zcela nezbytné.
Tyto soubory umožňují komunikaci mezi programy a příslušnými periferiemi. Obvykle je nutný tzv. ovladač zařízení, který se stará o předávání příkazů pro zařízení a stejně tak převádí zpětnou reakci. Každá ovladač musí mít standardní komunikační rozhraní, takže z hlediska jádra je jedno, o jaké zařízení jde, protože se všemi komunikuje stejně. Soubory zařízení nejsou totéž co ovladače, ale zajišťují komunikaci s nimi.
Soubory zařízení jsou uvedeny v adresáři /dev. Dostanou přiřazeno tzv. hlavní číslo, které jádru sdělí, jaký ovladač je k němu připojen, a tzv. vedlejší číslo, což je pořadí jednotky v dané skupině. Hlavní číslo je v /dev převedeno pro snazší orientaci na písmennou zkratku typu zařízení, např. /dev/lp (paralelní port, lp=převod z hlavního čísla), /dev/lp0 je první zařízení (0 je převedena z vedlejšího čísla).
Vytvořit soubor zařízení může příkaz mknod, a jako každý jiný soubor je lze odstranit příkazem rm.
Jak již nopovídá název, soubory pro znaková zařízení umožňují spolupráci s těmi ovladači, které vyžadují postupný přísun dat a obvykle provádějí vlastní buffering dat na vstupu i výstupu.
Soubory pro bloková zařízení jsou určeny pro ovladače, které vyžadují na vstupu a výstupu pracovat s velkými bloky dat a buffering očekáváají od jádra.
Soubor adresáře (nebo adresářový soubor) je vytvářen příkazem mkdir, mazán rmdir. Obsahuje pojmenované odkazy na ostatní soubory.
Souborový systém používá pro jednoznačné určení konkrétního souboru pouze číslo inodu, adresářová struktura je pomůcka pro lidské uživatele. Adresářové soubory tedy obsahují pevné odkazy na soubory (viz výše). Linux si pamatuje počty pevných odkazů na každý soubor, a po smazání posledního pevného odkazu uvolní příslušné místo na disku. Nově vytvořený pevný odkaz na již existující soubor není nový soubor, ale jen další záznam v některém adresářovém souboru.
Adresářový soubor může obsahovat jak pevné odkazy na soubory, tak na další adresářové soubory (podadresáře) nebo jakékoli jiné soubory (soubory zařízení, symbolické odkazy, pojmenované roury atp.).
Smazáním adresárového souboru smažete i všechny pevné odkazy na soubory v něm uložené; pokud v systému neexistuje jiný pevný odkaz na daný soubor, přestane existovat.
se vytváří příkazem mknod a mažou jak jinak než rm. Zajišťují komunikaci mezi dvěma procesy podobně jako standardní příkaz roura (|). Rozdíl je v tom, že pojmenovaná roura má trvalejší charakter a lze na ni odkázat jménem.
Pokud chce někdo doplnit, má možnost.
* komunikace mezi procesy
* více druhů
* jen lokálně(?)
* mohou číst a zapisovat jen procesy, které se účastní komunikace
* např. tiskový systém, X systém, syslog.
* vytvářeny systémovým voláním socket, odstraní je rm nebo unlink (není-li již žádný uživatel)